nezávislý hudební magazín

Junglastica – záleží na tom, jak na sobě člověk pracuje

V rozhovoru Vám představujeme talentovaného producenta a dje Junglasticu.

Ahoj, jak dlouho se věnuješ produkci elektronické hudby? Přišla dřív produkce nebo djing?

Začal jsem produkcí, někdy kolem roku 98-99. S djingem asi před třemi lety, když jsem si pořídil notebook a hrál živě z Fruity Loops. Pak jsem si pořídil kontroler a začal do toho mixovat, aby to dávalo smysl.

Jsi rezidentem Cafébaru O2, kde vystupuješ v rámci vlastní akce Power Puff Stuff. Na jaký styl se mají případní návštěvníci připravit?

Téma téhle akce je energická hudba, převážně Drum and Bass, ale někdy si dám na rozjezd i breakbeat, oldschooly, techno a podobně. Většinou začínám zvolna, postupně setu dodávám strukturu techničtějšími pasážemi, až se set přenese do pořádnýho nářezu.

Čím se inspiruješ při tvorbě tracků?

Vším možným, vším co slyším, zvuky z okolí, hudbou kterou poslouchám, náladami, městským ruchem, prostředím. Snažím se zachytit atmosféru, vytvořit si k ní představu a tu pak přenést do skladby. Určitě má na moji tvorbu výrazný vliv Praha, ve které žiju, ale vlastně i všechny ostatní věci.

Tíhneš spíš k undergroundovému nebo spíš komerčnějšímu soundu?

Tíhnutím bych to nenazval, spíš se snažím uchopit prvek skladby, který mě něčím zaujme. Trance a diskárny v oblibě nemám, tím ale nevylučuju, že se mi nějaká věc těchto žánrů zalíbí a bude mě bavit.

Myslíš, že producent, který se nevěnuje stylům, které jsou dnes tak masově rozšířené (trance, house, progressive), má šanci stát se uznávaným producentem?

Samozřejmě záleží na tom, jak moc na sobě člověk pracuje, jestli tomu věnuje dostatek času, nezanedbává svůj vývoj a propagaci. Určitě má šanci každej, kdo má nějakej nápad a je originální. Každopádně pokud jde o producenta jakéhokoliv menšinového žánru, má to ztížené mnohem užším potencionálním publikem.

Posloucháš i jinou hudbu, než jakou sám produkuješ?

Jasně. Kromě Folku a Dubstepu skoro všechno. Mám hodně rád věci z labelu Ninja Tunes, filmovou hudbu, etno, ambient, hip hop, rockový věci, nebo třeba Fear Factory. V poslední době mě začalo znovu bavit techno a minimal.

Když jsme u toho minimalu, nepřipadá ti, že je ho až moc? Není nic vzácného, že při poslechu dvou alb, se některé tracky liší minimálně.

Minimal se hodně rozjel a asi je to přirozený, že vznikají věci, který jsou si dost podobný, ale dá se mixovat se spoustou stylů, takže vlastně dobrý.

Jaký je tvůj názor na hudební průmysl? Všeobecně.

Podobnej jako na např. dřevařskej nebo důlní průmysl. Smyslem průmyslu je těžit. Smyslem producenta produkovat. To znamená, že hudební průmysl se snaží vydolovat z producenta něco, co se dobře prodá. Producent by se měl zas snažit vytvořit ojedinělé umělecké dílo. Pokud někdo vytvoří nádhernou hudbu, která se pak dobře prodá, protože je dobrá, tak to má smysl. A pak je tu ten zbytek desek, co se taky dobře prodá, třeba v teleshoppingu a u těch by bylo pro všechny lepší, kdyby shořely už v lisu. Záleží to prostě na lidech, na tom čeho chce, kdo dosáhnout a za jakou cenu.

Jaký používáš software pro mix a jaký pro vlastní produkci?

Dřív jsem používal Tractor, ale ten mi nějak nesednul, takže jsem přesel na Virtual DJ, je příjemnější na ovládání. S produkcí jsem začínal na sw Hammerhead, přes Cool Edit, ReBirth, až jsem se dostal na Fruity Loops, snad k verzi 3, u kterých jsem zůstal do dneška, samozřejmě ve vyšší verzi. Zkoušel jsem i Reason, ale ten mi úplně nevyhovoval, přecejen jsem už zaběhlej v ovládání FL.

Proč kontroler a notebook? Proč ne vinyl?

Tak jednak jde o stránku finanční, ale taky mi tenhle způsob víc vyhovuje. Příjde mi, že počítač dává větší možnosti, jak si hrát s mixem. Mám s ním větší přehled a kontrolu nad trackem. A taky lehčí bágl.

Díky za rozhovor