DEATH PARADE I.

Brighter Death Now (swe), Void ov Voices (hu), IRM (swe), Narkoleptik (rom), Darkrad (rus)

26.6.2010, Klub Pilot, Praha

Poslední červnovou sobotu zahalila Prahu neobvykle silná clona pochmurné, výrazně negativní a zhoubné energie. Specialisté na geopatogenní jevy se pomocí nejmodernějších přístrojů snažili přijít věci na kloub. Marně. Nebyli totiž informováni o přechodné centrále světového zla ve vršovickém klubu Pilot. Kdyby projevili alespoň trochu zájmu o elektronickou alternativu věděli by, že metropolí probíhá samplovaná ničivá vlna pod krycím označením Death Parade I.

text: MXL, foto: GAndy EA

Díky agilním služebníkům pekla a organizátorům z Arkham Production se podařilo přivézt zajímavou směsici známých i teprve začínajících producentů z celé Evropy. Po jejich loňském a obdobně zdařilém Prague Industrial Festivalu se jedná o další výrazný zásek do historie industriální kultury u nás. Již v úvodu je třeba poznamenat, že tentokrát se díky specifické atmosféře festivalu podařilo PIF kvalitativně překonat a zdárný průběh nenarušila ani relativně nízká účast publika. Není bez zajímavosti, že nezájem tuzemských návštěvníků vynahradili zahraniční příznivci industriálu, především z Německa.

Prostory bývalého kina jsou pro podobné audio-vizuální běsnění zcela ideální, zvlášť když pořadatel zajistil kvalitní zvukovou techniku. Jako první se po obligátním zdržení na podiu objevila Ruska Jana Dark se svým projektem Darkrad. Vzhledem k jejímu nesympatickému vystupování v zákulisí a proklamovanému experimentálně elektronického setu se od ní dalo očekávat cokoliv. Nakonec produkce nebyla až tak hrozná jako protagonistka sama. Kromě afektované, rádoby expresivní performance, lze body plus přičíst na vrub obsluhy mašinek, kterou zajistil sám CMI Roger. Jana se svíjela, freneticky řvala a pokoušela se šokovat otrlé publikum. Porce občas chaotického old school power noise však nakonec zaujala a navnadila k další hlukové hostině.

Tu obstarali matadoři švédské industriální scény, akvizice stáje Cold Meat Industry, trojčlenný projekt IRM. Pánové se svého úkolu zhostily v obsazení basa, zpěv a electronic tools. Hluboce depresivní krajiny skandinávské agonie se předestřely k uším posluchačů a na podiu i pod ním se rozjel podivný tanec svatého Víta. Zpočátku repetetivní ambientní kompozice se stávaly stále hlučnějšími, jednotlivé struktury se prolínaly v chladném a odosobněném rituálu. Blízkost smrti byla jedním z hlavních motivů produkce IRM. Díky projekci a těžko srozumitelným textům se do všeho vkrádala i bizarní temná složka lidské sexuality. Hudebníci a část publika podlehla obskurnímu transu. Jeho vyústěním byl masívní rachot proklamující konec lidského pokolení, života a světa vůbec. Důkazem toho byla i mdloba baskytaristy v závěrečné partii. Vcelku klasický set severské školy s akcentem na 90. léta minulého století potěšil nejednu zbloudilou duši a dal tušit nadcházející zvukovou zrůdnost.

Čas jakoby se stále zpomaloval a nejen Svijanský mok začal v přítomných silně působit. To byla chvíle, kdy mělo dojít k jednomu z očekávaných vrcholů festivalu. Když zakladatel kultovního labelu Cold Meat Industry a hlava projektu Brighter Death Now  Roger Karmanik před vystoupením mluvil o „novém způsobu smrtící zábavy“, nemohl ještě nikdo tušit, o co půjde. Stačilo však pár okamžiků, kdy předcházející ticho proříznul bič sonické surovosti a všichni měli rázem jasno. Kdo by od BDN očekával rituální dark ambient kombinovaný s death industrialem jak známe z alb, velmi by se divil. Brutální hluková stěna a power noiseová digitální smršť s prvky break core udeřila silou atomové bomby. Rogerovy démonické evokace, od počátku drsný a kontaktní projev na pomezí čisté agrese a ceremoniální performance. Záře stroboskopu smazala rozdíl mezi podiem a prostorem kolem. Moderní a neotřelá ambice v přístupu k vyjádření temného a zlého prostoupila éter. Posedlost se projevila i v nabuzené atmosféře kotle, který se za Karmanikova přispění měnil v pekelnou továrnu. Pomatený Švéd neváhal své okolí inzultovat, vrážet do lidí kolem a to vše za vše prostupujícího nelidského hluku a řevu. Ovšem inteligentně strukturovaného a promyšleného. Počáteční lehký šok z nestandardního průběhu vystoupení rychle odezněl a většina přihlížejících se nechala strhnout smrtelnou industriální mašinérií. Intenzita se stále stupňovala, zvlášť když další dva otroci ocelových temnot podpořili produkci u sampleru a mašinek. To už se Karmanik nekoordinovaně pohyboval a válel mezi publikem, zjevně prostoupený silami z jiné dimenze. Někdo se smál, někdo byl konsternován, ale všichni byli v tu chvíli součástí mimořádně silného surrealistického projevu. V závěru vystoupení se Roger nechal nosit na ramenou a lil do sebe pivo, aby mohl set BDN zakončit tanečkem na zprofanovaný veselý hit z osmdesátek. Dekadentní atmosféru opět umocňovala videoprojekce s abstraktními motivy a panoptikem ne moc sympatických řečníků. Super, něco takového nebývá k vidění a slyšení často!

Pocuchané nervy slabších nátur a zvýšenou hladinu adrenalinu měl uvést do snesitelnější polohy další účinkující, skrývající se za projektem Void ov Voices. To by ovšem oním protagonistou nesměl být sám Attila Csihar, kultovní to postava světové, nejen black metalové scény. Pravda, vokalista Mayhem, Sun O))) či Plazma Pool atmosféru nakonec uklidnil, ale že by bylo v sále o moc veseleji, to tedy ne. Půlkruh ze svící, stejně jako stůl s Attilovým nádobíčkem zářil jako hřbitov na Dušičky a záhrobní atmosféra byla téměř hmatatelná. V kontrastu k BDN se však Void ov Voices prezentuje zajímavě pojatým dark ambientem. Jak už z názvu vyplývá, prim hraje Csiharův nezaměnitelný vokální projev, tentokrát však manipulovaný vokodéry, harmonizéry a dalšími efekty. Funebrální nápěvy úvodní skladby, stejně jako zbytek vystoupení měly určitý folklorní akcent a atmosféra pohřbu v maďarské pustě přinesla velice zajímavé niterné zážitky. Zpěvák v černé kutně započal téměř hrdelním hlasem cyklické nápěvy, které až po delší době začal zpracovávat elektronickým příslušenstvím. Po Karmanikově smršti se posluchačům otevřel zcela jiný rozměr vnímání duševních temnot. Zasmušile monotónní motivy se nenápadně proměňovaly a vrstvily, zpožďovaly a modulovaly, až se sjednotily v jednolitém ambientním proudu. Z meditativní atmosféry posluchače vytrhla až kompozice v pochodovém rytmu, jež evokovala militantní BM náladu. Oproti pražskému vystoupení s Ulver zazněly dvě zbrusu nové skladby a sál producenta odměnil dlouhými ovacemi. Podle samotného Attily je Void ov Voices čistě rituální živá záležitost a o albu zatím příliš neuvažuje, snad prý do budoucna. I proto bylo jeho vystoupení jedinečným zážitkem.

Přes pokročilou hodinu to nevypadalo, že by závěrečný ambientní set rumunského projektu Narkoleptik trpěl menší pozorností. Festival se zvrhnul v hodně zvláštní bezčasovou party a měli jsme se přesunout ještě více na jih, do Transylvánských nálad a zvukových experimentů. Bohužel hned od počátku se projevily technické problémy, kdy se nepodařilo správně zapojit vybavení rumunského producenta. Ten musel potom přistoupit k náhradnímu řešení a to jeho program poznamenalo. Velmi zajímavé, introvertně pojaté ambientní plochy jakoby mimoděky mutovaly do komplikovanějších hlukových poloh, zdaleka však ne tak násilně jako u Skandinávců. Spíše se jednalo o lehce harshující struktury rozvíjející původní témata. Těžko říct, zda kvůli zmiňovaným komplikacím se zvukem, ale po půlhodině produkce ustala a tím skončil také první ročník festivalu Death Parade.

Špičkový line-up akce by si jistě zasloužil více pozornosti, ale v dnešní době kvalitu evidentně málokdo ocení. Alespoň u nás. Odměnou pro přítomné byla naprosto skvělá originální atmosféra a setkání zajímavých lidí z různých koutů Evropy. Doufejme, že se dočkáme i dalšího ročníku.