Chcete vědět něco o historii vinylových gramofonových desek? 

Gramofonová deska neboli gramodeska je médium používané od konce 19. století do 80. let 20. století pro analogový záznam zvuku. Od konce 80. let byla gramofonová deska postupně nahrazována digitálním záznamem na CD a DVD discích. V současnosti se vydávají gramofonové desky pouze jako doplněk vedle digitálních hudebních nosičů produkovaných na CD či DVD, slouží zejména pro sběratelské účely a pro tzv. DJing. Při použití velmi kvalitních reprodukčních HI-FI zařízení mnozí nároční posluchači (tzv. audiofilové) stále ještě preferují původní gramofonové desky oproti moderním digitálním CD a DVD nosičům zvukového záznamu a v posledních letech tento trend sílí. Nelze proto považovat gramofonovou desku za společensky zcela odepsanou.

První typ gramodesek se vyráběl z šelaku, měl hrubší drážky, potřeboval hrubší jehlu a speciální rychlost 78. Jedna strana standardní desky mohla obsahovat maximálně 3 minuty zvuku, větší typ desky i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku 1962, kdy byl nahrazen vinylovými SP singly. Výroba standardních desek však dobíhala až do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních SP tak na standardních šelakových deskách.

Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy gramofonů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru. Moderní typy gramofonových přenosek u současných gramofonů pracují na magnetodynamickém principu, jedná se o velmi citlivá zařízení, která dokáží velice věrně a kvalitně přenášet i zcela nepatrné záchvěvy gramofonové jehly. Nyní jsou vyráběny i speciální magnetodynamické přenosky určené pouze pro reprodukci starých standardních šelakových desek.

Druhý typ gramofonových desek je mladší a známější. Byl vyráběn z umělé hmoty PVC (polyvinylchlorid, v americké angličtině též vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství.

Ještě dva typy gramodesek stojí za zmínku: vinylové desky s drážkou jako měly standardní desky a otáčkami 78 RPM (vinyl tvrzený plavenou křídou, výrobce V-disc, USA) vinylové LP desky s otáčkami 78 RPM (klasický vinyl, výrobce Aprelevskij zavod, SSSR).

SP (single play) – singly – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 otáček za minutu (rpm), výjimečně na rychlost 33. Obvykle jedna strana desky obsahovala jednu hudební skladbu resp. písničku. Průměr desky 17 cm.

EP (extended play) – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě (někdy i tři) písničky. Vydávány byly mnohem méně a mívaly speciální obaly. Vzácně byly vydávány tyto desky i s rychlostí 33 otáček se zmenšeným středem, na jednu stranu se tak daly zaznamenat až čtyři drobné skladby resp. písničky.

LP (long play) – „elpíčko“ – dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33,3 rpm, zpočátku výjimečně i na rychlost 16 rpm. V případě populární hudby většinou obsahovala celé jedno album jednotlivé skupiny, u vážné hudby pak jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, výjimečně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně libovolný počet skladeb či záznamů mluveného slova, u hudebních záznamů z oblasti populární hudby většinou 4 až 14 písniček.

GL – zvláštní typ gramofonové desky. Průměr 25 cm, 33 rpm

Nejznámější značky gramofonových desek z první republiky jsou Ultraphon, Supraphon, His master’s voice (etiketa s pejskem),Esta, Odeon, Polydor, Rekord, Artona, Selekton a mnoho dalších. Mezi těmito značkami existovaly ustálené rozdíly v ceně a kvalitě nahrávek. Například značky Artona a Selekton byly speciálně zřízeny firmou Ultraphon pro vydávání méně kvalitních nahrávek a tato praxe byla obvyklá i u jiných firem.

Největším specialistou na šelakové desky je v České Republice pan Gabriel Goessel. Jeho pořad Fonogram na Českém rozhlase pravidelně seznamuje posluchače s historií populární hudby První československé republiky.

Výroba gramofonových desek v podniku Gramofonové závody Loděnice (jakož i gramofonů v podniku TESLA Litovel) v období po 2. světové válce byla v Československu vždy na velmi vysoké úrovni. Československé gramofony ze 70. a 80. let byly vyráběny ve světové špičkové kvalitě. Gramofonové desky z tohoto období byly vyráběny a vydávány pod domácími značkami Supraphon, Panton a Opus. Česká republika je díky této vynikající výrobní tradici, až doposud jediným výrobcem a vývozcem klasických gramofonových desek na světě. Výroba tohoto sortimentu stále velmi dobře prosperuje a gramofonové desky jsou nyní úspěšně vyváženy do celého světa.

V poválečném Československu bylo běžně možno zakoupit i gramofonové desky vydávané v okolních státech RVHP. V NDR byly gramofonové desky vydávány pod značkou Eternači Amiga, v Polsku pod značkou Muza, v Sovětském svazu pod značkou Melodia, v Maďarsku pod značkou Pepita či Hungaroton, v Bulharsku pod značkou Balkaton, v Rumunskupod značkou Electrecord, na Kubě pod značkou Ariel. Mnohé jiné velmi známé a renomované gramofonové značky pocházející ze zemí západní Evropy a z Ameriky byly v té době pro běžného spotřebitele prakticky nedostupné z politických a hospodářských důvodů.

Mnohem více informací o gramofonových deskách nalezne laskavý čtenář v knize Adolfa Lochmana “Gramofonová deska” z roku 1955. Gramofonové nadšence a fandy té doby sdružoval spolek, který se nazýval Gramofonový klub.

Zdroj: Wikipedie